Tým jste přebral po trenéru Pilném po postupu do Divize. Jaké změny byly potřeba pro připravení mužstva na čtvrtou soutěž?
„Bylo to v době, kdy jsem po sedmi letech skončil ve Viktorii Žižkov. Zažil jsem tam první i druhou ligu, byl to prostě profesionální fotbal. Dělal jsem asistenta Csaplárovi, Ščasnému, Petrželovi, Pulpitovi, přitom jsem vedl béčko ve třetí lize, a nakonec po odvolání Vlasty Petržely vedl áčko. Kolín byl v té době na druhém místě tabulky Divize. Přiznám se, že v té chvíli to byl velký skok dolů. Přesvědčil mě ale tamější šíbr Fanda Bílek, jeho vize, tréninkový areál a naše společné ambice. A tak jsem do toho šel. Na jaře jsme hned postoupili do třetí ligy a tým si skládali podle potřeb.“
Vám se to povedlo, a nejen že jste tým připravil, ale také jste s ním ihned dokázal postoupil do ČFL. Jaká byla ta divizní sezona?
„Na jaře jsme snad ani jednou neprohráli, jestli si dobře pamatuji, tak samé výhry a jedna remíza. Přímý souboj doma s Převýšovem jsme také zvládli, takže zasloužený postup. První rok druzí v ČFL, to byl úspěch, ale také závazek dál. Za pomoci Fandy Bílka jsme vyrazili do Mladé Boleslavi, chtěli jsme mít za sebou silného partnera a navázali jsme tak spolupráci s ligovým týmem. Bylo důležité, že sportovní ředitel Michal Doležal a majitel Josef Dufek byli našemu nápadu nakloněni.“
V první sezoně v ČFL (2012/13) jste obsadili druhou příčku, což byl neskutečný úspěch. Jaký byl klíč k tomuto úspěchu?
„Bezpochyby hráčská kvalita. Byli tady kluci, kteří chtěli trénovat, měli ambice a vůbec celkově vše tady šlapalo na jedničku.“
Jak jste se vy osobně připravoval na jednotlivé zápasy? Měl jste třeba i nějaký trenérský vzor?
„Každý hráč, který pode mnou prošel, zná mojí filozofii. Tou je samozřejmě útočný fotbal, který se snažím svému týmu aplikovat a hledat na to vhodné typy. Vše na tréninku se dělá herní formou – spousta herních cvičení či her, kde hráči nabírají nejen herní kondici, ale řeší i fotbalové situace. Na běhání v lese se už v dnešním fotbale prostě nehraje… Jsem komunikativní typ trenéra, snažím se respektovat své hráče a brát je jako partnery. Vždyť oni za nás a klub pak hrají na hřišti. Samozřejmě i na jednotlivé zápasy jsme se připravovali velmi detailně. Nejen taktikou či rozestavení, ale i pečlivým rozborem hráčů soupeře.“
V avizované postupové sezoně jste v Kolíně byl jen půl roku. Proč jste na jaro odešel do Střížkova?
„Po odchodu Fandy Bílka z vedení klubu jsem najednou necítil, že Kolín chce postoupit. Tížily ho finance a nové vedení ty ambice nemělo, což jsem nemohl akceptovat a zvolil jsem návrat do profesionálního fotbalu. Bylo to strašně těžké rozhodnutí, protože jsme měli skvělý tým, navíc ve spolupráci s Mladou Boleslaví to fungovalo. Z Boleslavi chodili takoví borci jako Bořil, Kúdela (teď opory v Lize mistrů), Opiela, Ondřejka, Magera, Kulič, Štajner – byli to kluci, kteří nám hodně pomohli a prostě to uměli. 🙂 K tou jsme měli elitního střelce Štočka, skvělé obránce Nešpora, Biška, Šourka, v brance legendu Čižinského a kolem nich šli rychle nahoru i další hráči. Je těžké teď všechny jmenovat. Myslím, že v téhle éře se diváci měli na co dívat.“
Na postupu máte samozřejmě obrovský podíl. Jaké jste cítil pocity, když jste se dozvěděl, že se to Kolínu povedlo?
„Hodně smířené, protože jsem tady odkoučoval 69 utkání a z toho 61 vítězných, což byla skvělá bilance. Ale rozhodl jsem se vrátit do profesionálního fotbalu prostě hned. Kolínu jsem to samozřejmě přál, byl jsem se všemi v kontaktu, i s novým koučem Nečasem a hráči. Moc se mi v Kolíně líbilo, našel jsem tam spousty kamarádů, prostě krásné období.“
Od té doby jste vedl i jiné kluby a nutno dodat, že také velmi úspěšně…
„Na Střížkově jsme se hned vrátili do druhé ligy, tam jsme vytvořili také fantastický tým okolo Honzy Šimáka, těžko nám mohl někdo konkurovat. Střížkov nakonec ale druhou ligu nevzal, to bylo velké zklamání. Poté jsem dostal nabídku do Varnsdorfu po odvolaném kouči Skuhravém. Přebíral jsem tým s jedenácti body na posledním místě druhé ligy. Jaro jsme ale zvládli (třetí tým s 24 body) a soutěž v klidu zachránili několik kol před koncem. Po roce na severu Čech přišel Benešov a páté místo bylo nejlepší umístění po 25 letech, takže také dobrá sezona. A pak už Vyšehrad. Tady jsem doteď. Hned jsme postoupili do druhé ligy a doufám, že v ní dlouho vydržíme. 🙂
Svými schopnostmi a úspěchy jste si v Kolíně získal snad každého fanouška. Chtěl byste jim něco vzkázat?
„Že na to období ani já nikdy nezapomenu. Myslím, že i v budoucnu by znovu Kolínu slušela vyšší soutěž. Má na to krásný areál. Takže držím palce a přeji všem v Kolíně mnoho fotbalové radosti a všechny je na dálku zdravím.“
