Dominik Veselý si vždy našel cestu zpět do kolínského týmu. Sedmadvacetiletý odchovanec se po ročním angažmá v Kutné Hoře, kde se mimo jiné blýskl parádním gólem nůžkami, vrátil v letním přestupovém období do sparťanského dresu a po pěti letech zase brázdí třetiligové trávníky.
Minulou sezonu jsi strávil v Kutné Hoře. Co ti to dalo?
„Potřeboval jsem tak trochu restart. Vypadl jsem ze sestavy a nehrál jsem dobře, nebo alespoň ne tak, jak bych si představoval. V Kutné Hoře jsem dostal prostor na hřišti, a i když si myslím, že hlavně ze začátku jsem týmu moc nepomohl, stejně jsem hrál a dostávalo se mi veliké podpory od vedení, realizačního týmu i spoluhráčů. Postupně jsem se začal zlepšovat, dávat góly a připravovat je.“
Dlouho se mluvilo o tvém parádním gólu nůžkami. Nejhezčí gól kariéry?
„Nebudu lhát, byla to fakt nádhera. Asi ano, byl to nejspíš můj nejhezčí gól. Do té doby se mi to povedlo jen na tréninku. Občas to zkusím, ale většinou míč netrefím.“
Do Kutné Hory jsi přestoupil, a teď zase přestup zpátky. Co za tím stálo?
„Jak už jsem říkal, výkonnostně jsem se chytil a šel nahoru. Možná proto o mě v Kolíně stáli. Jsem rád, že můžu být zase zpátky.“
Proč se podle tebe Kutná Hora nedokázala zachránit v divizi?
„Soutěž byla v dolní polovině tabulky dost vyrovnaná. My jsme byli hrozně nevyzpytatelné mužstvo. Mohli jsme porazit někoho z horní poloviny tabulky, ale zároveň také prohrát velkým rozdílem. Každý zápas byl úplně jiný a naneštěstí pro nás byly všechny o přežití. Těžko říct, čím přesně to bylo.“
Sleduješ Kutnou Horu v krajském přeboru?
„Ano, sleduju. Dokonce jsem se byl dvakrát podívat na stadionu a rozhodně se na kluky půjdu podívat znovu.“
Loni boj o záchranu v divizi, letos zatím o špičku v ČFL. Jak to vnímáš?
„Je to zajímavé, ale takový je fotbal a já si to užívám.“
Ty jsi byl tenkrát u postupu do FNL v roce 2014. Teď je situace obdobná, perete se o první místo. Co bys říkal na Kolín ve druhé lize, lákalo by tě to?
„Musím říct, že by mě to asi lákalo, ale ještě zbývá hodně zápasů do konce a já ani nikdo z kabiny o tom nepřemýšlíme.“
Jak vzpomínáš na druhou ligu?
„Bylo to super. Každý zápas chodilo hodně lidí, hrála tu spousta bývalých nebo naopak budoucích hráčů první ligy. Tenkrát jsem se shodou okolností také vracel z Kutné Hory, v zimní přestávce, a pak jsem začal hrát FNL.“
Tenkrát jsi dal ve dvanácti zápasech jeden gól…
„Pamatuju si ho. Dostal jsem přihrávku od útočníka Teplého před prázdnou bránu a v ten zápas jsme porazili Most. S tátou jsme ho pořádně oslavili.“
Bylo to náročné? Přece jen ti bylo 19 let…
„Naopak si myslím, že to pro mě bylo jednodušší. Měl jsem jen fotbal, žádné starosti, žádnou práci. Myslím, že tenkrát bylo mým největším problémem to, že jsem neměl dokončené tetování na druhé ruce.“
Hrálo tady dost kluků, kteří teď jsou v první lize. Třeba Václav Jurečka (Slavia Praha) nebo Patrik Čavoš (České Budějovice). Tomáš Petrášek je dokonce v polském Rakowě. Jaké to bylo po té hráčské stránce? Tušil jsi, že to budou hráči pro tak vysoká patra?
„Pamatuji si, že Jurečka byl strašně rychlý a třeba zrovna Čavy měl výborný první dotek a kopací techniku, navíc byl hrozně fajn kluk v kabině. V té době jsme ale nikdo moc nevěděli, kde budeme. Byli jsme mladí a teprve jsme začínali. Navíc jak jsem říkal, neměl jsem hotové tetování (smích).
Kolín v postupové sezoně 2013/14 a nyní. Jde to nějak porovnat?
„To by byl podle mě rozhodně zajímavý a vyrovnaný zápas. Vůbec si netroufám tvrdit, který tým by vyhrál nebo který v čem byl lepší. Když ale jen namátkou zapátrám v paměti… Oba týmy by měly skvělé kanonýry – Štoček / Sodoma, podobně technické záložníky – můj mentor Stejskal / Pavel Čapek, nebo rychlého krajního beka Adama Čapka a Adama Čapka (smích). Tehdejší tým by měl možná trochu výhodu v důrazu – tady zmíním dalšího svého mentora Jelínka, dále Jirka Biško, Petr Šourek nebo netvor Dan Nešpor, který měl na beka neuvěřitelnou techniku a práci s balonem.“
V kádru je poměrně dost útočníků. Cítíš nějakou rivalitu, boj o místo?
„Určitě ano. V základu může hrát každý a taky se ze mě stal spíše krajní záložník. Rivalitu rozhodně pociťuji.“
Dosud jsi vstřelil pět gólů. O pět méně než Jirka Sodoma, stejně jako Oskar Fotr. Pošťuchujete se třeba, kdo se víc prosadí?
„Ne, to by mi Osky určitě přestal půjčovat šampon (smích). Zatím se nic takového nestalo.“
A co když někdo spálí tutovku?
„Musím říct, že v tomhle to máme přesně obráceně. Místo nějakého výsměchu se raději podpoříme. A tak to má být.“
Máš nějaké osobní sezonní ambice, včetně třeba počtu gólů, kterých bys chtěl dosáhnout?
„Určitě bych chtěl udržet domácí neporazitelnost a dát minimálně deset gólů.“
Za ten rok se kabina výrazně obměnila. Jaký máte kolektiv?
„Výborný. Co jsem v Kolíně, vždycky tady byla dobrá parta lidí a teď to není jinak. I to je velkým krokem k úspěchu.“
Na kterého soupeře v ČFL ses těšil nejvíc a splnilo to tvoje očekávání?
„Těšil jsem se na Viktorku Žižkov, navíc, když šlo o souboj o první místo v tabulce. Upřímně, nečekal jsem, že my budeme jednoznačně lepší v první polovině a oni ve druhé. Čekal jsem spíše vyrovnaný celý zápas. Štve mě, že jsme neudrželi to dvoubrankové vedení.“
Závěr pro fanoušky. Na co bys je nalákal na stadion?
„Nejdřív bych chtěl poděkovat za zvýšenou návštěvnost, hlavně třeba při zápase s Viktorkou. Nám to pomáhá a před více diváky se nám hraje daleko líp. Troufám si říct, že kdy jindy se přijít podívat než právě tuto sezonu. Jsme doma neporaženi, máme nejvíce vstřelených branek v soutěži a nejkrásnějšího stopera soutěže Ondřeje Soběslava.“