Post: stoper
Číslo: 3
Sezona: 2010/11 – 2016/17
Preferovaná noha: pravá
Vedle Petra Šourka jste na pozici stopera vybrali Jiřího Biška. Významnou roli hrála především jeho vzdušná síla. Pro soupeře bylo téměř nemožné Bišu přehlavičkovat. Podobně tomu bylo i při hře po zemi, protože důraz neměl pouze v hlavě. Mít za sebou tuto stoperskou dvojici je záruka nejvyšší kvality. Přinášíme vám rozhovor s Jirkou Biško!
Jirko, za uplynulé desetiletí jsi oblékal kolínský dres hned v sedmi sezonách. Která z nich se ti vybaví jako první?
Na všechny sezóny strávené v Kolíně vzpomínám rád, ale nejraději se vzpomíná na postupové sezóny. Asi úplně nejhezčí sezóny jsem zažil pod vedením trenéra Romana Veselého, se kterým to byla skvělá spolupráce. Ve vedení byl tehdy František Bílek a musím říct, že to byl muž na svém místě.
Po skončení hráčské pozice v týmu jsi přebral své spoluhráče jako jejich lodivod. Jaká to byla změna, nebýt s nimi jako spoluhráč, ale jako trenér?
Změna to byla docela veliká, protože jsem nemohl klukům na hřišti pomoci, ale snažil jsem se ze všech sil jim pomoci alespoň z lavičky. V kabině byla skvělá parta, a proto i samotné trénování bylo super. Výsledky jsme také neměli vůbec špatné. Jen škoda že to poměrně rychle skončilo.
Jako hráč máš zkušenosti s druhou ligou. Před přestupem zpátky do Kolína jsi byl ve Viktorii Žižkov, kde máš jeden start proti Zlínu. V tom zápase jsi dostal žlutou kartu. Pamatuješ si tento zápas?
Ano, na tento zápas si pamatuju. V tomto období byl trenérem Vlastimil Petržela, který mě a Honzu Balíka povolal z B-týmu. Hned nás postavil do základu na stoperskou dvojici. Toto utkání jsme vyhráli 1:0 a já obdržel i žlutou kartu. Na zlínské Letné byla tehdy skvělá atmosféra.
Následně jsi druhou ligu hrál i s Kolínem. Jak vzpomínáš na tuhle éru?
Tato sezona byla nepovedená a stalo se hodně věcí, které se stát neměly.
Před zmíněnou druhou ligou hodně hráčů z té postupové sezony odešlo. Jaké to bylo, mít najednou kolem sebe úplně jiné hráče? A vlastně totéž i v zimě té sezony…
Musím říct, že úplně šílené. Celá naše postupová a skvělá parta včetně trenéra se rozpadla. Na toto období vzpomínám nerad.
Na hřišti jsi byl výborný a vynikal jsi také hlavičkami. Vybavíš si nějaký hlavičkový souboj, nebo gól hlavou?
Těch gólů hlavou bylo víc. Žádný speciální si teď nevybavuji. Ano, těch soubojů hlavou bylo opravdu hodně a docela jsem si je užíval. Na jeden takový si pamatuji s B-týmem Liberce. Tam jsem se střetl v souboji se svým pozdějším trenérem Bohoušem Pilným a odnesl jsem to roztrženým obočím. Tehdy mě pan doktor Balík zašil v kabině na lehátku asi pěti stehy.
Dlouhou dobu jsi se na hřišti potkával i s bráchou Radkem…
To byl jeden z mých splněných fotbalových cílů. A spolupráce s ním byla skvělá.
Nyní už „jen“ v Kolíně trénuješ děti. Jak by ses ohlédl za svou fotbalovou kariérou, je něco, co bys změnil?
Moje fotbalová kariéra byla taková, jaká měla být a jsem s ní spokojen. Teď se věnuji dětem a dělají mi radost Snažím se jim předat svoje zkušenosti.
