Historie je samozřejmě nedílnou součástí každého klubu a tvoří ji včetně funkcionářů a trenérů také samotní hráči. Jen během posledních deseti let se v kolínském dresu vystřídala spousta skvělých fotbalistů, kteří zažili radostné postupy z Divize, přes ČFL až do FNL, ale také i naopak zpětný pád až do čtvrté soutěže. Vaším úkolem bylo vžít se do role trenéra a vybrat nejlepší jedenáctku uplynulého desetiletí, tedy SESTAVU DEKÁDY. A tady je…
K dispozici jste měli celkem 22 brankářů, 17 krajních obránců, 18 stoperů, 27 krajních záložníků, 33 středních záložníků a 30 útočníků. Mezi nimi ale nebyli hráči, kteří se na kolínském pažitu proháněli v rámci zápůjčky z Mladé Boleslavi. Některá jména se objevila na více postech a vy jste je mohli do sestavy zařadit pouze jednou. Vybrat tedy z tolika hráčů pouze nejlepší jedenáctku. Na hlasování jste měli přesně deset dnů a nutno zmínit, že se sešlo mnoho různorodých odpovědí. Vítězové však byli většinou naprosto jasní. Kolíňáci, do boje byste vyslali tuto sestavu:
Nejdrtivější vítězství zaznamenala naše brankářská legenda David Čižinský, pro kterého hlasovalo 64,9 % lidí! Kompletní obranná čtveřice (Nešpor, Šourek, Biško, Čapek) si své místo získala taktéž s dostatečným náskokem. Několik málo bodů ale rozhodovalo o záložnících, především o hráči na levém postu. O pouhé tři hlasy si své místo získal Jan Boček. Totéž na středu zálohy, v napínavém souboji však nakonec zvítězili David Brunclík a Jiří Vondráček. Na pravé záloze to bylo také jasné – s 21,6 % vyhrál Milan Vácha! V útoku jednoznačně dominoval Jan Štoček, který se v útoku bude dělit s Jiřím Sodomou.
SESTAVA DEKÁDY: Čižinský – Nešpor, Šourek, Biško J. Čapek A. – Boček, Brunclík, Vondráček, Vácha – Sodoma, Štoček
Zhruba tři měsíce jsme vám postupně představovali hráče, které jste na konci listopadu zvolili do své SESTAVY DEKÁDY. Všech jedenáct hráčů jsme rozebrali od jejich prvních fotbalových krůčků a několikrát jsme se dostali až na ligové trávníky. Každý hráč nám sdělil své pocity z angažmá v Kolíně, jak se mu zde líbí/líbilo a také se zmínil o svých startech v jiných klubech, především v těch prvoligových.
Níže si můžete všechny hráče připomenout ještě jednou. Stačí jen kliknout na hráče, který vás zrovna zajímá a dočtete se všechno, jako v dříve zveřejňovaných příspěvcích. Na kompletní článek, tedy i s fotografiemi, se dostanete při rozkliknutí jména nad profilovou fotkou daného hráče.
David
ČIŽINSKÝ
Post: brankář
Číslo: 1
Sezona: 1996-2015
Preferovaná noha: pravá
Mezi tři tyče jste zvolili Davida Čižinského. Kolínskou legendu, která i přes mnoho nabídek z vyšších soutěží zůstala loajální, tenkrát ještě, modrobílým barvám a stadionu v Borkách. V kolínském A-týmu vydržel dlouhých 19 let a je jisté, že si vaše hlasy svou dlouholetou věrností a oddaností zasloužil.
Nejen tyto dva aspekty, ale především také výkony byly to, co z Davida Čižinského dělalo velké fotbalové jméno nejen na amatérské úrovni. Během té doby, kdy se Číža stavěl do kolínské svatyně, se v poli před ním vystřídalo spoustu hráčů. S některými hráči z vámi zvolené sestavy dekády se na hřišti také potkal. Těmi hráči jsou jistě Adam Čapek, Daniel Nešpor, Petr Šourek a Jan Štoček.
S Kolínem zažil hodně radostí, ale stejně tak i smutku. Součástí týmu byl i při obou historických postupech do druhé nejvyšší soutěže. „Rozdíl v tom je 13 let. Když je člověk mladší, tak to víc prožívá a řekl bych, že v roce 2001 to bylo pro mě takový víc. Mužstvo, když se postupovalo, tak mělo velkou kvalitu a já osobně asi nejlepší formu v životě. V roce 2014 to bylo zase víc vybojované a na krev.“ Rovněž zažil i méně slavné sestupy a v Kolíně zůstal i přestože působil v Krajském přeboru (2009/10).
„Vždy se dobře vzpomíná na období, kdy se dařilo a byl v kádru dobrý kolektiv a lidi kolem.“
Z posledních deseti let nastoupil do pěti sezon. Vyzkoušel si tak tři různé soutěže, a to od Divize (2010/11; 2011/12), přes ČFL (2013/13; 2013/14) až do FNL (2014/15). Celkem v tomto období odehrál 111 zápasů, v nichž zaznamenal skvělých 45 čistých kont. To znamená, že má, co se vychytaných nul týče, 40,5% úspěšnost! Poslední zápas v dresu Kolína zaznamenal v prvním kole druhé ligy. Loučení bylo však kruté, Kolín podlehl Znojmu vysoko 4:0.
„V zimě jsem to ještě zkusil, ale už v Kolíně byli noví kluci, tak jsem se dohodl na odchodu domu do Suchdola, kde už jsem stejně dělal i správce a trenéra mládeže. Samozřejmě mi při odchodu proběhly hlavou vzpomínky, ale život jde dál.“ zmínila legenda v jarním rozhovoru #DOFNL.
Po odchodu do Suchdola hrával v B-týmu v poli, neboť jeho zdravotní potíže mu nedovolovaly chránit branku. V suchdolské Družbě je i nyní. Ve svých pětačtyřiceti letech se nadále staví do brány i do pole, a nutno říct, že stále dokazuje, že nepatří do starého železa. Dámy a pánové, vámi zvolená brankářská jednička – DAVID ČIŽINSKÝ!
Daniel
NEŠPOR
Post: obránce
Číslo: 5 / 15
Sezona: 2011/12 – 2013/14, 2015/16 – 2017/18
Preferovaná noha: levá
Post levého záložníka si v SESTAVĚ DEKÁDY získal vašimi hlasy vynikající Daniel Nešpor. Váš výběr je naprosto oprávněný, neboť tento muž z Vysočiny má Kolín opravdu v srdci a jeho dřívější výkony z něho dělali jednoho z nejlepších obránců u nás.
Hrát skvěle na krajním obránci i na stoperu není pro všechny hráče samozřejmostí. Každý fotbalista ví, že byť se jedná o jednu obranou řadu, není jednoduché zvládat oba posty. Nešpi však patří k té skupině fotbalistů, kteří neměli sebemenší problém odehrát si svoje na obou pozicích. Jeho předností je skvělá technika v levé noze a kvalitní výběr místa. Fotbalistu fotbalistou nedělá však jen fyzická a technická připravenost, ale také charakterní vlastnosti. Nejenže si v různých situacích dokázal poradit s obrovskou elegancí, ale také nastupoval s přiměřenou pokorou a dostatečným sebevědomím.
„Jako první mi asi naskočil postup do FNL. Kolín se ale za těch pár sezon stal mým fotbalovým domovem a stejně jako Vlašim řadím Kolín mezi svá nejmilejší fotbalová působiště.“
Nešpi tvořÍ dlouhou řádku let nerozlučnou dvojici s Petrem Šourkem a bok po boku vystavovali soupeřům přísnou stopku v cestě ke svému brankáři. Důkazem jejich fotbalového partnerství je i pozdější odchod do rakouského celku Schweiggers (2. landesliga west), kde také patří mezi přední hráče.
Jeho kariérní kroky zamířily i do nejvyšší soutěže. V sezoně 2010/11 se dostal do kádru hned dvou celků. Nejprve v rámci hostování hájil barvy Bohemians 1905. V dresu Klokanů odehrál 11 zápasů a postavil se týmům jako Viktorii Plzeň, Slovanu Liberec, Zbrojovce Brno či Baníku Ostrava. Na kontě má rovných 990 minut na hřišti.
„Bohemka byla má první ligová zkušenost a na první ligový zápas se nezapomíná. Bylo to proti Hradci Králové a tenkrát jsme remizovali 1:1.“
Na jaře téže sezony se stal součástí celku Slovácka, kde odehrál 3 utkání, a to s Libercem, Brnem a Olomoucí. Na hřišti strávil přesně 225 minut.
„Na Slovácko vzpomínám rád, tamější lidé jsou strašně hodní a milí. I presto na Bohemku vzpomínám víc i s ohledem, že jsem tam byl na hřišti s osobnostmi jako je Radek Snozík, Lukáš Hartig, Jiří Kaufman nebo současná legenda Pepa Jindřišek.“
Zkušenosti nasbíral nejen v nejvyšší lize, ale také v lize druhé. S Kolínem si totiž FNL nezahrál, startů však má přesně 44, a to s Vlašimí. V sezoně 2009/10 patřil k základním hráčům sestavy a odehrál všechna utkání. Vstřelil také svůj jediný gól, a to 4. března 2010 do sítě Hlučína. Ve své druhé druholigové sezoně, tedy v sezoně 2011/12 nastoupil ke 14 duelům a v zimní přestávce zamířil do Kolína.
S A-týmem Kolína prožil postup z Divize do ČFL (sezona 2011/12), dvě překvapivé sezony v ČFL (2012/13, 2013/14), přičemž ta druhá skončila historickým postupem do FNL. Druhou ligu si ale s Kolínem nezahrál. Odešel za svým extrenérem Romanem Veselým do Střížkova a jen z dálky hleděl na kolínský nezdar ve druhé nejvyšší soutěži. Po roční odmlce se vrátil do kolínských řad a opět bojoval za naše město. Po příchodu už ale žádné extra úspěchy s týmem nezaznamenal, ba naopak. Ihned musel skousnout pád do Divize a následné dvě sezony v ní, tedy až do odchodu do Rakouska.
Celkem za Kolín odehrál 174 mistrovských zápasů. Jeho primárním úkolem bylo zamezit soupeřovým útočníkům vůbec ohrozit kolínskou svatyni. Občas se ale i Dan dostal k zakončení na druhé straně, výsledkem tomu je vstřelených 5 branek! Kolíňáci, tohle je vámi zvolený levý obránce – Daniel NEŠPOR!
Petr
ŠOUREK
Post: stoper
Číslo: 17
Sezona: 208/9-2012/13; 2014/15-2017/18
Preferovaná noha: pravá
Stoperské duo Petr Šourek – Jiří Biško se vám opravdu povedlo. „Šuri“ jako kráčející skála je postrachem všech soupeřových ofenzív. Nejen že si dokáže poradit s nájezdy útočících hráčů, ale také snadno vyveze balon do středu hřiště nebo dokonce sám vstřelí branku. Představujeme vám exkolínského „dřevorubce“ Petra Šourka!
„Na Kolín vzpomínám jen v dobrém, i když se nedařilo a byly nějaké problémy ať už po sportovní, nebo lidské stránce. Nyní Kolínu přeji, ať se mu nadále daří.“
Být pevný jako kámen a ostrý jako břitva není pro každého hráče samozřejmostí. Příkladem pořádného stopera je právě Šuri, který nevypustil jediný souboj, byť i za cenu ostřejších zákroků. Důkazem toho je třeba jedenáct žlutých karet během jedné sezony (ČFL 2015/16). V obranné řadě byl opravdu mužem na svém místě, neztratil by se ale ani v ofenzivě.
V Kolíně působil už od mládežnických kategorií a postupně se vypracoval až do A-týmu. První starty mezi muži si zapsal v sezoně 2008/9, tehdy ještě v krajském přeboru. Stabilně se do sestavy dostával od sezony 2011/12 (Divize). V tentýž sezoně mu do Kolína přišel i jeho dlouhodobý parťák Daniel Nešpor.
Z Šuriho se postupem času stal základní pilíř kolínské obrany a soupeři si na něm mohli vylámat všechny zuby. Zažil postup do ČFL a o dva roky později si zahrál i druhou ligu, konkrétně má dva starty.
V kolínském dresu toho zažil opravdu hodně. Během posledních deseti let naskočil do 148 soutěžních zápasů! Vraťme se k jeho ofenzivní činnosti a k faktu, že by se neztratil ani v útočných řadách, protože osm vstřelených branek z postu stopera poukazuje na to, že i kvalitní zakončení mu nebylo cizí.
Podívejme se i na jeho průběh fotbalové kariéry. Do Kolína přestoupil v 7 letech, a to v roce 2003 z TJ Rataje nad Sázavou. Od té doby prošel všemi mládežnickými kategoriemi až do hlavního týmu. Během té doby jedinou změnu dresu zaznamenal v roce 2014, kdy místo odchodu do Střížkova (kam odešla část kádru) putoval v rámci půlročního hostování rozdávat radost za celek AFK Kácov. Jeho definitivní konec v kolínském mužstvu přišel po divizní sezoně 2017/18. Tehdy se svým parťákem Danem Nešporem odešel do rakouského celku Schweiggers, kde působí dodnes. V Rakousku se mu také daří a i tam prokazuje své stopersko-útočné dovednosti. Dámy a pánové, tohle je vámi zvolený stoper Petr ŠOUREK!
Jiří
BIŠKO
Post: stoper
Číslo: 3
Sezona: 2010/11 – 2016/17
Preferovaná noha: pravá
Vedle Petra Šourka jste na pozici stopera vybrali Jiřího Biška. Významnou roli hrála především jeho vzdušná síla. Pro soupeře bylo téměř nemožné Bišu přehlavičkovat. Podobně tomu bylo i při hře nohou, protože důraz neměl pouze v hlavě. Mít za sebou tuto stoperskou dvojici je záruka nejvyšší kvality. Přinášíme rozhovor s Jirkou Biško!
Jirko, za uplynulé desetiletí jsi oblékal kolínský dres hned v sedmi sezonách. Která z nich se ti vybaví jako první?
Na všechny sezóny strávené v Kolíně vzpomínám rád, ale nejraději se vzpomíná na postupové sezóny. Asi úplně nejhezčí sezóny jsem zažil pod vedením trenéra Romana Veselého, se kterým to byla skvělá spolupráce. Ve vedení byl tehdy František Bílek a musím říct, že to byl muž na svém místě.
Po skončení hráčské pozice v týmu jsi přebral své spoluhráče jako jejich lodivod. Jaká to byla změna, nebýt s nimi jako spoluhráč, ale jako trenér?
Změna to byla docela veliká, protože jsem nemohl klukům na hřišti pomoci, ale snažil jsem se ze všech sil jim pomoci alespoň z lavičky. V kabině byla skvělá parta, a proto i samotné trénování bylo super. Výsledky jsme také neměli vůbec špatné. Jen škoda že to poměrně rychle skončilo.
Jako hráč máš zkušenosti s druhou ligou. Před přestupem zpátky do Kolína jsi byl ve Viktorii Žižkov, kde máš jeden start proti Zlínu. V tom zápase jsi dostal žlutou kartu. Pamatuješ si tento zápas?
Ano, na tento zápas si pamatuju. V tomto období byl trenérem Vlastimil Petržela, který mě a Honzu Balíka povolal z B-týmu. Hned nás postavil do základu na stoperskou dvojici. Toto utkání jsme vyhráli 1:0 a já obdržel i žlutou kartu. Na zlínské Letné byla tehdy skvělá atmosféra.
Následně jsi druhou ligu hrál i s Kolínem. Jak vzpomínáš na tuhle éru?
Tato sezona byla nepovedená a stalo se hodně věcí, které se stát neměly.
Před zmíněnou druhou ligou hodně hráčů z té postupové sezony odešlo. Jaké to bylo, mít najednou kolem sebe úplně jiné hráče? A vlastně totéž i v zimě té sezony…
Musím říct, že úplně šílené. Celá naše postupová a skvělá parta včetně trenéra se rozpadla. Na toto období vzpomínám nerad.
Na hřišti jsi byl výborný a vynikal jsi také hlavičkami. Vybavíš si nějaký hlavičkový souboj, nebo gól hlavou?
Těch gólů hlavou bylo víc. Žádný speciální si teď nevybavuji. Ano, těch soubojů hlavou bylo opravdu hodně a docela jsem si je užíval. Na jeden takový si pamatuji s B-týmem Liberce. Tam jsem se střetl v souboji se svým pozdějším trenérem Bohoušem Pilným a odnesl jsem to roztrženým obočím. Tehdy mě pan doktor Balík zašil v kabině na lehátku asi pěti stehy.
Dlouhou dobu jsi se na hřišti potkával i s bráchou Radkem…
To byl jeden z mých splněných fotbalových cílů. A spolupráce s ním byla skvělá.
Nyní už „jen“ v Kolíně trénuješ děti. Jak by ses ohlédl za svou fotbalovou kariérou, je něco, co bys změnil?
Moje fotbalová kariéra byla taková, jaká měla být a jsem s ní spokojen. Teď se věnuji dětem a dělají mi radost Snažím se jim předat svoje zkušenosti.
Adam
ČAPEK
Post: pravý obránce
Číslo: 5
Sezona: 2002 – 2013/14; 2016/17 – současnost
Preferovaná noha: pravá
Na pravou obranu jste vybrali Adama Čapka. Kluka, který v kolínském A-týmu začínal na pozici krajního záložníka, ale postupem času se stal nedílnou součástí obrany. Na obou postech ale vykouzlí vše, na co si jen vzpomenete. Z křídla dokáže gólem rozhodnout utkání a na beku vehementně braní svou branku.
Začátky, dnes již dvaatřicetiletého, Adama Čapka se pojí s nedalekým klubem Sokolu Zásmuky, jejichž dres hájil od svých sedmi let. Od roku 2002 pak byl v Kolíně v rámci hostování a definitivní přestup do, tehdy ještě, FK Kolín přišel v roce 2004. Tehdy šestnáctiletý Čápa se natrvalo připojil k dorostu a čekal na svou první příležitost v kolínském A-mužstvu.
První rok po příchodu z dorostu jsem odehrál za „B“ tým, a to vyloženě z výkonnostních důvodů. Následující sezonu jsem si vypracoval místo v základní sestavě, ale poslední přátelské utkání jsem si zlomil ruku a opět půl roku vynechal.
Čekání se mu jistě vyplatilo. Postupem času se vypracoval na základní pilíř základní sestavy a vydržel v Kolíně dlouhá léta. S pauzou během druhé ligy (2014/15) a následující třetiligové sezony, odehrál v poslední dekádě celých osm sezon. Během nich se kolínským fanouškům představil nejen jako urputný obránce, ale i góluchtivý záložník. Na obou postech si vždy odehrál svou práci, kterou pomohl Kolínu k postupu jak do ČFL, tak následně i do FNL. Jeho předností byla vždy válečnická bojovnost. Dokázal se do soupeře zakousnout a nepustit. Navíc s klidem rozehrát a zažehnat veškeré nebezpečí.
Svou oddanost kolínskému klubu prokazuje až do dneška. V klubu nadále pokračuje a i stále předvádí své standardní výkony. Za tuto dobu naskočil do 218 zápasů a řadí se tak mezi nejdéle sloužící hráče. A pokud naskočil na post záložníka, musela se soupeřova branka doslova klepat, protože ani zakončení mu nebylo cizí. Celkem totiž vstřelil 13 gólů!
Co se vstřelených branek týče, to se nejvíce blýskl v letošním derby s kutnohorskou Spartou. I díky jeho hattricku totiž Kolíňáci zvítězili jasně 10:1!
Drhuou ligu v Kolíně mu však překazilo zranění, a tak byl odeslán na hostování do Kutné Hory a následně na místo svých fotbalových začátků, a to do Zásmuk. Na podzim roku 2016 se však vrátil a do dneška bojuje za naše barvy!
„Poté přišlo vleklé zranění a já měl od fotbalu skoro na dva roky pauzu. Kolín mezi tím dvakrát sestoupil a já se následně vrátil vytáhnout kluky z bryndy (smích).“
Adama jste do této sestavy zvolili naprosto skvěle. Celá obranná řada vytváří perfektní harmonii. Každý z nich má kousek z něčeho, ale dohromady tvoří naprosto ideální čtveřici. Shodou okolností se všichni čtyři znají a v Kolíně spolu dohromady něco odehráli. Dámy a pánové, poslední díl skálopevné obrany – Adam ČAPEK!
Jan
BOČEK
Post: levý záložník
Číslo: 10
Sezona: 2012/13 – 2013/14
Preferovaná noha: pravá
Posouváme se nyní do záložní řady. Nalevo jste vybrali Jana Bočka, který v Kolíně zdaleka neodehrál tolik, co již představení obránci, ale i přesto byl jedním z nejdůležitějších hráčů při třetiligových sezonách před postupem do FNL. Rychlé a šikovné nohy na kraji zálohy jsou perfektním aspektem a dokáže hrát i v útoku!
”Největší rozdíl pro mě byl v tom, že na krajní záloze se musí přece jen trochu bránit a je to fyzicky náročnější.”
Kořeny jeho fotbalové kariéry se táhnou do Dolního Bousova, kde se Bóča zaregistroval v roce 1999. Od roku 2001 byl pravidelně posílán na hostování do Mladé Boleslavi (výjimka půlroku 2003/04, kdy hostoval v Sokolu Pěčice) a o čtyři roky později do prvoligového celku přestoupil. Odtamtud průběžně odešel hostovat do jiných klubů a jednou ze štací byla také zastávka v tehdy třetiligovém Kolíně.
„Vzpomínám na toto angažmá jen v dobrém. Bylo to moje první angažmá mezi dospělými. Měli jsme výbornou partu, ve které jsem se cítil výborně.“
V modrobílém dresu odehrál celkem 47 soutěžních zápasů. Zpočátku se stavěl na post krajního záložníka, po odchodu Štočka ale okusil i útok a po jeho opětovném návratu spolu utvořili útočnou dvojici. O skvělých útočných schopnostech vypovídá i počet vstřelených branek, kterých během sezony a půl nasázel třináct. V postupové sezoně také zaznamenal parádní hattrick v zápase se Strakonicemi a Kolín zvítězil 4:1.
„Byl to můj první, a myslím, že doposud i poslední hattrick v dospělém fotbale. Vzpomínka to je parádní, tehdy se nám dost dařilo, mně to tam celkem padalo, takže na to vzpomínám opravdu rád.“
Při onom historickém postupu už dres Kolína neoblékal. Ve zhruba polovině sezony 2013/14 ukončil své hostování v Kolíně a přesunul se do střížkovské Bohemky. Střížkov hrál v té době druhou ligu a na jaře též sezony zde naskočil k sedmi zápasům. V utkání s Karvinou si připsal asistenci na vyrovnávací gól (1:1) Radku Bukačovi a o dva týdny později schytal v duelu s Táborskem svou jedinou žlutou kartu.
Sezonou 2013/14 se s kolínským pažitem nerozloučil definitivně. V únoru 2017 přestoupil z FK Dobrovice do Benátek nad Jizerou. Právě benátecké mužstvo působí ve stejné divizní skupině jako Kolín, a tak se Bóča vrací alespoň v roli soupeře. Naposledy se do kolínských Borků podíval letos v říjnu. Před vynuceným přerušením soutěže si Kolíňáci připsali vítězství 3:0.
V Benátkách byste ho však nenašli ani na jednom zmíněném postu. Tady ho hledejte spíše uprostřed zálohy. Ve svých sedmadvaceti letech je tak kreativním střeďákem, který tvoří hru a zásobuje své spoluhráče kvalitními přihrávkami.
”V tu dobu jsem se cítil lépe v útoku. Momentálně si ale nedovedu představit, že bych hrál jak v útoku, tak ani na kraji zálohy.”
V rozhovoru série #DOFNL přiznal, že se do Kolína vždy rád vrací a vybavují se mu všechny vzpomínky. I my ho v Borkách vždy rádi vidíme a přejeme, ať se mu daří nejen po fotbalové stránce. Kolíňáci, na levou zálohu jste zvolili Honzu BOČKA!
David
BRUNCLÍK
Post: střední záložník
Číslo: 8
Sezona: 2015/16-2016/17
Preferovaná noha: levá
Střední záložníci bývají často mozky svého týmu. Jejich technické vybavení bývá až nadprůměrné a vždy myslí o krok napřed. To vše splňuje i vámi zvolený David Brunclík, který ve starších žácích opustil Kolín, zahrál si ligu nejen v Mladé Boleslavi a nakonec se vrátil s fantastickými zkušenostmi z vrcholového fotbalu zpět do Borků.
„V Kolíně byla skvělá parta, byl to pro mne druhý domov. Škoda, že nebylo více sponzorů, Kolín by určitě hrál jinde.“
Jako pětiletý klouček začal Bruno svou bohatou kariéru v nedalekých Třech Dvorech. Poté se dostal do Kolína a ve starších žácích přestoupil do Mladé Boleslavi. Zde také zažil svá nejlepší léta, neboť v mladoboleslavském dresu nastoupil k 65 ligovým zápasům. To ale není vše, zahrál si také předkolo Evropské ligy proti Twente a Thór a na lavičce byl také připraven proti týmům jako Villareal, Palermo či Galatasaray.
„Vybavuji si Galatasaray, kde nám už v autobuse ukazovali ruku a pak jsme dostali bůra. Tehdy byla skvělá atmosféra, dokonce byl vyprodaný stadion.“
V mladoboleslavském dresu strávil na hřišti, dle portálu transfermarkt.com, přesně 4.030 minut, tedy necelé tři dny!
„Po každém vyhraném utkání Evropské ligy se slavilo již v letadle, fantastické vzpomínky.“
V nejvyšší soutěži vyměnil v rámci hostování několik dresů. Starty si připsal i za Chmel Blšany (sezona 2005/06; 8 zápasů), SK Kladno (2007/08; 11 zápasů) a Dynamo České Budějovice (2013/14-2014/15); 30 zápasů). Zažil ale i takové druholigové vsuvky formou hostování v Čáslavi (2008/09-2009/10); 36 zápasů) a Ústí nad Labem (2011/12; 15 zápasů).
A jak se mu v lize dařilo střelecky? Při působení v Mladé Boleslavi se dokázal v tehdejší Gambrinus lize prosadit třikrát. V únoru 2005 vstřelil v lize svůj vůbec první gól, a byl důležitý! Vstřelil ho v poslední minutě a díky němu Boleslav remizovala s Teplicemi 1:1. V dubnu 2012 se podílel také na zdolání pražské Sparty, asistenci si připsal Chramosta. Jeho mužstvo zvítězilo 2:0. Třetí ligový gól zaznamenal v prosinci 2012. Ten zajistil Boleslavi opět bod, když v zápase s Příbramí srovnal v 64. minutě na 1:1. Za České Budějovice skóroval dvakrát a za Blšany jednou. V Kladně se během jedenácti mačů mezi střelce nezapsal.
V roce 2015 mu však v Boleslavi skončila smlouva a připojil se k tehdy třetiligovému Kolínu. V rozhovoru pro náš web tenkrát uvedl, že už se mu nechce nikde cestovat, a tak se jednoznačně rozhodl pro zůstání v Kolíně.
Jeho zkušenosti hrály ve středu hřiště výraznou roli. V týmu se řadil nejen k nejzkušenějším, ale také k nejlepším. Jediné, co na jeho působení v Kolíně vrhá stín je fakt, že ani jedna sezona nevyšla týmově zcela dle představ. Nutno ale podotknout, že Bruno měl velký potenciál dostat se opět výše, než pouze do divize. Rodina mu však byla přednější, a tak mohl předávat své schopnosti nabité v první a druhé lize i na pažitu v Kolíně.
Výraznou roli sehrál nejen jako skvěle technicky vybavený střeďák, ale také jako penaltový expert. Většinu svých gólů v modrobílém dresu totiž vstřelil právě z penaltového puntíku. V zápase s Přední Kopaninou (13.05.2017) se dokázal takto trefit hned dvakrát a Kolín zvítězil 3:0!
V Kolíně strávil dvě sezony, během kterých naskočil přesně do 61 mistrovských zápasů a celkem vstřelil 14 gólů. Poté odešel na krátký čas do Kratonoh, kde si zahrál i s našimi exhráči Michalem Kouřilem a ostrostřelcem Honzou Štočkem. Následně přešel do svých mateřských Třech Dvor.
Na post středních záložníků jste mohli vybrat hned několik skvělých kluků. Vybrali jste Davida BRUNCLÍKA a máte pravdu, je to ten správný článek, který na hřišti dokáže velké věci!
Jiří
VONDRÁČEK
Post: střední záložník
Číslo: 10
Sezona: 2018/19-současnost
Preferovaná noha: pravá
K Davidu Brunclíkovi jste vybrali do střední zálohy Jiřího VONDRÁČKA. Mladičkého fotbalistu, který strávil nějaký ten čas v juniorce pražské Slavie a nakoukl tak do vrcholového fotbalu. S Brunem tvoří ideální dvojici! Dva skvěle vybavení fotbalisti, kteří nejen svou kreativitou dokáží dotáhnout své mužstvo k vítězství!
„V Kolíně jsem velmi spokojený. Máme skvělé zázemí, areál, líbí se mi město a hlavně máme skvělý kolektiv v kabině a v neposlední řadě také fotbalovou kvalitu v kádru.“
S jeho fotbalovými začátky se pojí TJ Baník Rtyně. Klub z menšího města na Trutnovsku, které čítá zhruba tři tisíce obyvatel. Zde se naučil potřebným základům a v deseti letech přestoupil do Červeného Kostelce. O dva roky později se vydal do Náchoda, kde strávil dlouhá léta. V sezoně 2011/12 odešel do pražské Slavie v rámci hostování a za nedlouho Náchod definitivně opustil přestupem právě k sešívaným.
Jako již plnoletý se Vondras přestěhoval do Prahy a začal si dláždit cestičku profesionálního fotbalisty. Přidal se k juniorce pražské Slavie.
„Na působení ve Slavii vzpomínám rád. Bylo to moje první angažmá mimo mé rodné město. Musel jsem se v osmnácti letech přestěhovat do Prahy a začít žít samostatně.
Přesně 10. srpna 2011 zažil svůj úplně první start v A-týmu Slavie. V domácím poháru se postavil Meteoru Praha a dokázal se i gólově prosadit! Své ligové premiéry se postupem času také dočkal. Konkrétně 14. srpna 2011, kdy v Edenu (tehdy Synot Tip Aréna) odehrál rovných 45 minut proti Příbrami. Debut to byl vítězný, Slavia zvítězila 3:1 a objevil se v sestavě Hanuš – Hubáček, Kaufman, Trubila, Hloušek, Janda (46. Milutinovič), Jarolím, Koreš, Petrák (73. Vlček), Pospěch, Vondráček (46. Hurka). Podruhé do ligy nakoukl na jaře roku 2012. Utkání Českými Budějovicemi ale strávil pouze na lavičce, ze které sledoval porážku svého týmu 1:0.
„Vzpomínám hlavně na osobnosti, s kterými jsem mohl trénovat a hrát. Určitě jsem se od nich hodně naučil.“ Také na svůj ligový start a gól v poháru. Vzpomínek je hodně, udělal jsem si hodně přátel, s kterými jsem do teď v kontaktu. Jsem rád, že jsem si tím vším mohl projít.“
Sezonu 2014/15 strávil na hostování ve Vlašimi, přičemž hrával za jejich farmu v Louňovicích. Slavii opustil definitivně v roce 2016, když se upsal Jirnům. Do Kolína se dostal v roce 2018 a ihned se zapracoval do základní sestavy. Později získal také kapitánskou pásku, se kterou nastupuje do dnes.
Na hřišti prokazuje, že své angažmá ve Slavii nebylo vůbec zbytečné. Perfektně řídí hru a sám dokáže rozhodnout těžká utkání. Ve hře mají s Davidem Brunclíkem hodně společného, včetně specializace na pokutové kopy. Vondras nastoupil celkem do 52 divizních a pohárových zápasů, ve kterých nasázel 25 gólů. Z tohoto počtu jich padlo hned 8 z pokutového kopu, nepočítáme-li úspěšné pokusy v penaltovém rozstřelu, ale běžné penalty v základní hrací době. S Brunem sice do soutěžního zápasu nenaskočil, typově by ale tato spolupráce byla na výtečnou!
„S Davidem jsem nikdy nehrál, ale vím o koho jde. Dříve s námi byl v přípravě a odehrál s námi několik přátelských zápasů. Jedná se o fotbalového hráče, který si rozumí s balonem, a to mi vždy vyhovuje. Na hřišti bych si s ním určitě rozuměl, s takovými hráči je radost si zahrát.“
Druhým mozkem týmu jste zvolili Jiřího Vondráčka. Statného střeďáka s šikovnýma nohama a excelentním čtením hry, který do vámi zvoleného konceptu zapadá naprosto precizně!
Milan
VÁCHA
Post: pravý záložník
Číslo: 18
Sezona: 2016/17-současnost
Preferovaná noha: pravá
Dnes už je považován za týmového veterána. Společně s Adamem Čapkem je ze současného kádru nejdéle sloužícím hráčem a už pět sezon brousí pravou lajnu. Milana Vácha si post pravého záložníka v sestavě dekády jednoznačně zaslouží!
„Tahle sestava by podle mě byla hodně nebezpečná partička!“
Zhruba v šesti letech se Milan poprvé postavil na trávník jako registrovaný fotbalista. Tehdy to bylo v nedalekých Nebovidech, kde dnes jeho otec vykonává funkci předsedy klubu. Během svých mládežnických let ale okusil i jiné týmy v okresu. V rámci hostování působil například v Červených Pečkách nebo právě v Kolíně.
„Nebovidy jsou srdcovka a s největší pravděpodobností tam na stará kolena skončím. Nebo až mě vyhodí trenér (smích.)“
V roce 2010 se stal mateřským hráčem Velimi, kde už nastupoval jako dvacetiletý mladíček. V roce 2012 odešel hostovat do Převýšova, kde si poprvé zahrál 3. nejvyšší soutěž – ČFL. Po půl roce se však vrátil zpět a následně na jaře odešel, také v rámci hostování, do divizní Kutné Hory. Zde vydržel dlouhá léta, s výjimkou roku 2015, kdy se na půlrok přestěhoval do Čáslavi. Poté šel opět do Kutné Hory, kam v létě 2016 přestoupil na stálo.
V únoru 2017 odešel na svou doposud poslední štaci. Další jeho zastávkou byl Kolín, kde naskočil do rozjetého divizního ročníku. Od prvního mistrovského zápasu si získal stabilní místo v základní sestavě a odvděčoval se nejlépe jak mohl – skvělými výkony. Od počátku svého působení ho najdete jedině na postu krajního záložníka, kde mu to opravdu svědčí. Je to důrazný typ hráče, který se nebojí jakéhokoliv souboje a dokáže svůj tým vyburcovat k zařazení vyššího rychlostního stupně.
„Všechny týmy mi něco daly, ale Kolín je zatím nejpovedenější angažmá. Srovnává se to těžko.“
V kolínském dresu prozatím odehrál 98 mistrovských zápasů a dohromady nasázel 10 branek. Jeho předností jsou mrštné nohy, díky kterým dokáže přejít přes soupeřova obránce a následně připravit šanci svým spoluhráčům. Takového hráče je naprosto slastné mít ve svém týmu, neboť nejen že je to výborný fotbalista, ale také lídr skupiny, který dokáže dovést mužstvo k neuvěřitelným vítězstvím!
„V Kolíně jsem spokojený, všichni kluci jsou tady v topu! Není snad nikdo, kdo by do kabiny nezapadal. Za nejlepší sezonu považuji tu současnou. Jsme první, neprohráli jsme a všechno šlapalo, jak mělo. Je škoda, že nás zastavila korona.“
Dámy a pánové, milovníci fotbalu, a toho kolínského především. Pravou lajnu by ve vašem výběru piloval Milan VÁCHA!
Jiří
SODOMA
Post: útočník
Číslo: 9
Sezona: 2014/15; 2020/21
Preferovaná noha: pravá
Přesuneme se k plně ofenzivní dvojici. Na levého útočníka byste postavili Jiřího SODOMU! V Kolíně odehrál „jen“ dvě desítky zápasů, přesto si získal vaše hlasy, a to především povedeným podzimem, ve kterém se blýskl především precizním zakončením. To ho dostalo na prozatímního krále střelců divizní sezony 2020/21.
„V Kolíne se mi líbí moc. Jsem šťastný za to, že jsem tenhle krok udělal, protože jsem celý život hrál daleko od domova a teď jsem se konečně mohl vrátit hrát fotbal kousek od místa, kde bydlím.“
V šesti letech poprvé nazul kopačky a postavil se v nich na trávníku ve Velkém Oseku. Od roku 2003 hrával za Nový Bydžov, a to i poté, co přestoupil do Slavie Praha. Střídání Slavie a Nového Bydžova skončilo v roce 2006, kdy už zůstal na dlouhá léta kmenovým hráčem sešívaných.
Postupně prošel všemi slávistickými mládežnickými kategoriemi a stal se tak jejím odchovancem. Na hřišti se potkal i s hvězdami Slavie, jako například Tomášem Necidem, Karlem Pitákem, Milanem Škodou či Tomášem Součkem. V roce 2013 se také dostal do reprezentačního výběru U19. První zápas odehrál proti Kypru, který české mužstvo ovládlo 4:1! (sestava: Staněk – Matějů, Bederka, Souček, Simič – Čavoš (87‘ Kalvach), Prošek – Matoušek, Mašek (77‘ Buchvaldek), Holzer – Sodoma (64‘ Schick)). Celkem odehrál pět zápasů a dokázal se jednou prosadit, a to v utkání s Chorvatskem, kdy otevřel skóre zápasu hned v první minutě. Branka to byla dokonce vítězná, Češi zvítězili 3:0. Na trávníku si také zahrál proti Španělsku, Itálii či Bulharsku. V posledním jmenovaném zápase také uviděl svou jedinou reprezentační červenou kartu.
„První se mi vybaví kvalifikace na ME, kterou jsme prošli bez ztráty bodu a porazili jsme silné Chorvaty. Tady jsem vstřelil gól na 1:0. V podstatě každý zápas za reprezentaci je moment, na který se nezapomíná.“
V červenobílém dresu si zahrál i nejvyšší soutěž. Svou ligovou premiéru zažil 2. května 2014, kdy slávisté hostili Příbram. V devadesáté minutě střídal Martina Juhara a debut to byl vítězný, Slavia zvítězila po brankách Hrubého, Necida a Juhara 3:0! (sestava: Černý – Neves, Smejkal, Škoda, Dostál – Gecov (90‘ Prošek), Hrubý – Juhar (90‘ Sodoma), Piták (90‘ Zmrhal), Nitrianský – Necid)
Podruhé se v Edenu postavil Jablonci nad Nisou, v osmdesáté šesté minutě nahradil Tomáše Necida. Tentokrát bral po bezbrankové remíze pouhý bod.
„Slavie je srdeční záležitost. Prožil jsem tam celou svou fotbalovou kariéru, dostal jsem příležitost naskočit do ligy, hrát za reprezentaci. Navíc mě Slavie vychovala a prakticky všechny kamarády, které mám, jsem poznal právě tam. Dodnes mám s některými skvělé vztahy.“
Kromě dvou prvoligových startů byl také čtyřikrát na lavičce, a to proti Baníku Ostrava, Viktorii Plzeň, při derby s pražskou Spartou a naposledy s Mladou Boleslaví.
„Na starty v áčku Slavie vzpomínám strašně rád. Bylo to něco nádherného hrát před vyprodaným Edenem. Tyhle vzpomínky si ponesu do konce života, je to jeden z důvodů, proč milovat fotbal, a to hlavně kvůli lidem, kteří vám fandí a podporují vás. Když vidíte, jak vám tleská celá tribuna Sever, obrovsky vás to nakopne.“
Jeho fotbalové cesty ale nevedli jen do první ligy. V sezoně 2014/15 hostoval půl roku na Admiře Praha a druhou polovinu téže sezony strávil v tehdy druholigovém Kolíně. Během půl roku odehrál v kolínském dresu jedenáct utkání, nevstřelil ovšem ani jeden gól a byl svědkem pádu Kolína zpět do ČFL. Následující sezonu zamířil do Dobrovic a v roce 2016 opustil sešívané a upsal se pražskému Motorletu. Po dvou letech se však vrátil do třetiligových Dobrovic, kde v sezoně 2018/19 odehrál 31 soutěžních zápasů a 2 pohárové a celkem nastřílel deset gólů. V létě 2019 se vrátil opět do Motorletu a po roce v Praze odešel právě do ambiciózního Kolína.
„Do Kolína jsem šel z několika důvodů. Jedním z nich byla vzdálenost, mám to na hřiště asi 5 minut, další byl ten, že se mi nelíbí, že Kolín hraje pouze divizi a doufal jsem, že budu jedním z článků, který Kolínu pomůže k postupu do vyšší soutěže.“
Zdálo by se, že v Kolíně za tak krátký čas nemůže stihnout nic většího. Před sezonou byl dokonce podceňovaným hráčem. Opak je však pravdou. Soda dokázal prodat svoje přednosti, kterými jsou jednoznačně skvělé pokrytí balonu, jeho precizní rozdání spoluhráčům a chladnokrevné zakončení, které z něho udělalo prozatímního krále divizních střelců. Během osmi zápasů nasázel jedenáct branek! Pokud sečteme i jeho druholigové starty, představil se v kolínském dresu ve dvaceti zápasech.
„Mezi sezonami je obrovský rozdíl hlavně v kvalitě kabiny, a to po lidské stránce. Máme perfektní partu, a i proto se nám na hřišti tak daří.
Výrazně se také zapsal jako člověk se srdcem na správném místě, když se na podzim minulého roku zapojil do charitativní činnosti! Nejen že se podílel na přípravách vánočního trhu pro Rozárku, ale také vydražil dres Tomáše Součka z West Hamu a založil účet, na který mohli lidé přispívat libovolnou částkou. Jeho prací se vytěžilo 350.000,- Kč a z trhu 255.000,- Kč!
„Jsem rád, že se nám povedlo Rozárce pomoct. S rodinou jsem v kontaktu prakticky každé tři dny a jsem rád, že se na ten původní nápad nabalilo strašně moc dalších lidí a fungují další sbírky, které rodině pomůžou.“
Suma sumárum, Soda ušel velký kus cesty a dnes dokazuje, že není jen vynikající fotbalista, ale také skvělý člověk. Navíc je to velký showman, se kterým v kabině o zábavu rozhodně není nouze! Také je jasné, že by s Honzou Štočkem dokázal utvořil krvelačné útočné duo, které by bylo postrachem nejen divizních plácků.
Jan
ŠTOČEK
Post: útočník
Číslo: 9
Sezona: 2005-2010/11; 2011-2014; 2017
Preferovaná noha: pravá
Z Kolína několikrát odešel, po krátké době se ale zase vrátil. Symbol útočné síly Kolína, nekompromisní zakončovatel a cílevědomý útočník. To přesně sedí na Honzu Štočka, který byl kolínskému klubu loajální spoustu sezon. Svými góly a výtečnými výkony nepomohl jen Kolínu až do druhé ligy, ale i sobě na ligové trávníky.
„Vzpomínky na Kolín jsou jen ty nejlepší. Je to moje srdcová záležitost, tady ze mě udělali hráče pro dospělý fotbal. Mám na to všechno moc hezkých vzpomínek.“
S fotbalem začínal za FK Lužec nad Cidlinou. V malé obci v Královéhradeckém kraji, která čítá přes pět stovek obyvatel. V roce 1995 přestoupil do AFK Urbanice, nicméně zároveň odešel na dlouhé hostování do Hradce Králové. Z počátku hrával za FC Hradec Králové, v sedmnácti letech okusil i dres FC OLYMPIA Hradec Králové.
Od devatenácti let se stal kmenovým hráčem královéhradeckého klubu, ovšem opět odcházel na hostování. V rámci hostování prošel postupně FK Nový Bydžov, FK Letohrad, SK Týniště nad Orlicí, znovu Nový Bydžov, Arsenal Česká Lípa, SK Převýšov a v roce 2005 přestoupil do FK Kolín.
Kolínským hráčem se stal na dlouhá léta. Pravidelně se objevoval v základní sestavě a vypracoval se na postrach soupeřových branek a jejich strážců. Běžně nastupoval s Ivem Svobodou, s nimž si v dřívějších rozhovorech nemohl jejich spolupráci vynachválit.
„Na Ivoše si moc dobře pamatuji, byl to výborný útočník. Na trénincích jsem ho neustále sledoval a mohl jsem se od něho učit. Jirku Sodomu moc neznám, asi jsme proti sobě někdy hráli, ale nevím. Přeji mu, ať mu to střílí ať se Kolín dostane zpátky do ČFL.“
V sezoně 2010/11, tedy po pěti letech, Štógr Kolín opustil. Obdržel nabídku od trenéra Trpišovského z druholigové Viktorie Žižkov, kterou pochopitelně přijal. V této sezoně stihl odehrát pět zápasů, během kterých vstřelil tři branky. V zimním rozhovoru pro kolínský deník trenér Pilný uvedl, že se Honza Štoček do Kolína pravděpodobně nevrátí, protože má údajně několik nabídek z nejvyšší soutěže. Opak byl pravdou, Honza se vrátil už během zimní ligy a v Kolíně zůstal na několik následujících sezon.
„Zpátky do Kolína jsem se vracel strašně rád. Vždycky tady byla výborná parta lidí, dobří trenéři a super zázemí.“
V následující sezoně byl klíčovým hráčem, který se výrazně podílel na postupu z divize do ČFL. Během osmadvaceti zápasů nasázel soupeřům parádních třicet jedna gólů. Několikrát se blýskl i hattrickem, a to konkrétně dvakrát proti Novému Bydžovu, dále v duelech s Dvorem Králové či Trutnovem. A o to více si mohl užívat postupové oslavy do třetí nejvyšší soutěže!
Následně v Kolíně odehrál dvě třetiligové sezony, ve kterých opět ovládl titul krále střelců. S týmem si užil také euforii z postupu do druhé ligy. V ní ale nenastoupil. V roce 2014 změnil své působiště a odešel do střížkovské Bohemky, ostatně jako několik dalších hráčů z postupového mančaftu.
Ve snové sezoně 2013/14 si také splnil svůj osobní sen – zahrát si nejvyšší fotbalovou soutěž. Kolín byl farmou v Mladé Boleslavi, a tak nejen že se prvoligoví hráči objevovali v Kolíně (Štajner, Magera, Bořil apod.), ale také měli kolínští kluci větší šanci dostat se právě do Mladé Boleslavi. V jednom z rozhovorů se Štóča netajil tím, že by se rád na ligové trávníky postavil, ať to stojí, co to stojí. Mladá Boleslav mu jeho sen, alespoň částečně, splnila.
„Jako každý malý kluk, který začíná s fotbalem, tak i já jsem měl sen si zahrát alespoň první ligu. Mně se ten sen splnil. V tu dobu jsem měl více možností, kam jít hrát, ale vybral jsem si tu nejtěžší cestu, i když jsem věděl, že bude těžké prosadit se. Nelituji toho, je to dobrá životní zkušenost.“
Přesně 16. srpna 2013 zažil svůj prvoligový debut, a to konkrétně proti Sigmě Olomouc. Tehdy mladoboleslavští remizovali po brankách Štajnera a Nešpora 2:2. Honza naskočil z lavičky v 81. minutě. (sestava: Miller – Fabian, Johana, Kúdela, Kysela – Štajner, Ščuk, D. Jarolím (81‘ Štoček), Štípek (66‘ Bořil) – Chramosta (90‘ Smejkal) – Nešpor). Poté zasáhl také do duelu s pražskou Duklou (remíza 1:1) a Vysočinou Jihlava (vítězství 3:1). V zápase s Teplicemi zůstal pouze na lavičce a přihlížel vítězství 1:0.
„Nezapomenu na první trénink, první bago, byl jsem jak v Jiříkově vidění. Po něm jsem musel jet rovnou do Makra koupit tři kartony Coca Coly, protože jsem z toho baga za celý trénink nevylezl. (smích)“
Ze Střížkova odešel na několik hostování. Nejprve si zahrál za Chrudim, poté znovu za Viktorii Žižkov. A bylo tomu podobně, jako v roce 2011 – po angažmá v Žižkově našel své místo znovu v Kolíně. Na podzim roku 2015 se v rámci hostování přesunul do třetiligového Kolína. V roce 2016 přestoupil do Chrudimi, ovšem v zimě 2017 se znovu upsal Kolínu a vypadalo to, že zde stráví čas až do svého fotbalového důchodu. Tak tomu ovšem nebylo, v létě 2017 se znovu přemisťoval, tentokrát do Kratonoh, které působily taktéž v divizi, dokonce ve stejné skupině, jako Kolín. Tady se potkal i s dalšími exkolínskými hráči, kterými byli David Brunclík a Michal Kouřil. Tímto se definitivně rozloučil s působením v kolínských Borkách.
Honzovi musel vždycky každý Kolíňák přát úspěch v jakémkoliv klubu. Pro ten kolínský toho odvedl víc než dost, a i jemu lze vděčit za řadu úspěchů. Několikrát po sobě se stal nejlepším střelcem soutěže, dokonce i jako nováček třetí ligy. Nesčetněkrát rozhodl o zisku bodů ku prospěchu Kolína a právem se řadí k ikonám kolínského fotbalu. V dresu Kolína se za poslední dekádu představil v 141 soutěžních zápasech. Připsal si v nich 95 gólů, tedy 0,67 branky na zápas. Věříme, že stejně skvělou dvojici, jako tvořil s výborným útočníkem Ivem Svobodou, by utvořil i s vámi vybraným Jiřím Sodomou! Oba kluci mají skvělý cit pro výběr místa, podržení míče i následné chladnokrevné zakončení!
