V Kolíně jste byl od roku 1996 až do roku 2015. Nádherných 24 let v kolínském dresu… Jaké momenty si napříč celým působením vybavíte nejdříve?
„Vždy se dobře vzpomíná na období, kdy se dařilo a byl v kádru dobrý kolektiv a lidi kolem. Za těch 19 let se kolem mě vystřídalo hodně hráčů, kteří něco dokázali, ale také ti, kteří měli ještě všechno před sebou. Také i funkcionářů a lidí, co klub řídili. Bylo zajímavé to všechno pozorovat a být toho všeho součástí.“
Náš tým postoupil v klubové historii do druhé ligy dvakrát. A dvakrát jste u toho byl i vy. Jde nějak porovnat postup v roce 2001 a 2014?
„Je v tom rozdíl 13 let. Když je člověk mladší, tak to víc prožívá a řekl bych, že v roce 2001 to bylo pro mě takový víc. Mužstvo, když se postupovalo, tak mělo velkou kvalitu a já osobně asi nejlepší formu v životě. V roce 2014 to bylo zase víc vybojované a na krev.“
Před brankovištěm se vám během těch let vystřídalo spousty hráčů. Jste s některými z nich v nějakém bližším kontaktu?
„Protože jsem ze Suchdola a do Kolína to mám kousek, tak se hlavně potkávám s klukama z Kolína a okolí. Ať už Lukáš Kmoch, Jirka Biško nebo Petr Šourek. S některými se potkávám i na hřišti, jako s Milanem Svobodou. I když potkávám i další, vystřídalo se jich tam fakt hodně.“
Měl jste také několik nabídek z prvoligových klubů. Od kterých, a proč jste je odmítl?
„Nabídek jsem měl několik, ale jen jednu konkrétní do Jablonce, kde už byla na stole smlouva. Pak jsem dal přednost Kolínu ve druhé lize a rodině. Ostatní byly jen takové oťukávačky.“
Nyní přejděme k postupové sezoně 2013/14. Jak jste se v ní cítil?
„Pořád mě něco bolelo. Byl jsem po skončení rád, že je konec a že jsme vyhráli. Ona taky ČFL je nejhorší soutěž u nás. Člověka neuživí, musí chodit do práce, tréninky skoro každý den a 18 mužstev v tabulce.“
Jak jste si užil oslavy?
„Abych řekl pravdu, tak si užívám každou výhru stejně. Ať je to jakýkoliv postup, nebo jen fotbálek na tréninku. Jen vždy je tam větší nebo menší tlak podle důležitosti zápasu, nebo soutěže.“
S týmem jste do druhé ligy nastoupil, během podzimu jste však odešel hostovat do Suchdola. Proč jste zvolil odchod? A jaké bylo loučení s Kolínem?
„Chtěl jsem dokázat, že na to ještě mám a přes léto jsem dost trénoval a dobře se připravil. Po prvním utkání se Znojmem jsem ale najednou zjistit, že mám zúžený míšní kanál a když sebou moc mlátím o zem, tak mám pak křeče. Při běhání mi to nevadilo, tak jsem dohrál podzim jako hráč v poli za Suchdolské béčko. V zimě jsem to ještě zkusil, ale už v Kolíně byli noví kluci, tak jsem se dohodl na odchodu domu do Suchdola, kde už jsem stejně dělal i správce a trenéra mládeže. Samozřejmě mi při odchodu proběhly hlavou vzpomínky, ale život jde dál.“
U fanoušků jste byl velmi oblíbený. Chtěl byste jim něco napsat?
„Nevím, jestli jsem u nich oblíbený, ale za tu dobu, co jsem hrál v Kolíně, tak si na mě asi zvykli. V době, kdy chodili ultras, a i když někdy dělali bordel, tak byli fajn. Za to bych jim chtěl poděkovat, protože fotbal bez emocí je fotbal o ničem. Škoda, že v Kolíně moc lidí nechodí a nechodilo. S pozdravem David Čižinský!“
