Základem úspěšného týmu je také kvalitní realizační tým. V něm samozřejmě nesmí chybět ani špičkový masér! Tím je už od roku 2006 Jiří Kraus, který se o kluky stará dodnes. Právě v postupové sezoně to nebyla žádná sranda, neboť tým trápila rozsáhlá marodka.
Jak se s takovými problémy vypořádává náš dlouhodobý masér Jiří Kraus a jak vnímal úspěchy z pozice maséra?
U mužstva jste už od roku 2006, takže jste jako jeden z mála zažil řadu postupů a sestupů. Která sezona se vám ale vybaví jako první?
“ Těch vzpomínek ze sportovního prostředí a fotbalových klání je nespočet. První vzpomínka, která mi bleskla hlavou, byl Krajský přebor a s tím spojený začátek spanilé jízdy, kterou nastartoval trenér „Bogas“ Pilný. Byl to takový živočišný typ trenéra, který se těšil velkému respektu.“
Přejděme k té postupové sezoně do FNL 2013/14. Jak jste ji vnímal z postu maséra?
„Popravdě, ze začátku dost rozpačitě. Byl jsem zavalen velkým množstvím práce u cyklistických oddílů, atletů, hokejistů i soukromou klientelou. V tu dobu jsem zvažoval nabídky od Itera cycling teamu olympijských nadějí z Ruska a fotbalové Slavie Praha. Nakonec jsme si s Romanem Veselým plácli a nelituji toho.“
Ve druhé polovině bylo hodně zranění, jak jste se s tím potýkali?
„Ano, hráči byli pod velkým tlakem. V polovině soutěže odešel sponzor s některými hráči, nebylo to ani trochu jednoduché. Všichni se snažili dávat do hry i tréninku 110 % svého úsilí, a to se pak odráželo na zdravotním stavu některých hráčů.“
Byl v té sezoně některý z hráčů, který si to extra užíval?:-)
„Trochu se vrátím o sezonu zpět. Tím byl zcela rozhodně Honza „Štógr“ Štoček. Ten měl největší podíl na postupu do FNL se svými, myslím, krásnými třinácti góly. Na co sáhl, to mu tam spadlo. Byl to takový „hajzlík“, pro sprosté slovo nikdy nešel daleko, ale po zápase se vždy omluvil a byl moc fajn. Mám ho dodnes velmi rád. Myslím si, že právě takový typ hráče Kolínu chybí. Ti naši kluci jsou moc „hodní“.:-)
Je z pohledu vaší práce nějaký rozdíl mezi čtvrtou, třetí a druhou ligou? Čím vyšší liga, tím více si hráči žádají masérské služby?:-)
„Rozdíly v práci sportovního maséra v jednotlivých soutěžích jsou velké. Jak svým objemem, tak i intenzitou. Je rozdíl trénovat 6x týdně, někdy i dvoufázově, a nebo se sejít 2-3x v týdnu. Regenerační jednotky pro hráče jsou však velmi důležité pro jejich další sportovní rozvoj, prevencí před zraněním a fyzický i duševní odpočinek. Sportovní masér je taková druhá máma… Ti kluci vám na masérském lehátku kolikrát řeknou takové věci, že toho pak mám sám plnou hlavu a musím s tím vnitru bojovat a vstřebat to. Ctím ale vždy zásadu, že co mi kdo řekne, to taky navždy u mě zůstane.“
Vy ovšem nepracujete jen s fotbalisty, ale i například s atlety. Liší se nějak vaše práce dle „druhu“ sportovců?
„Ano, liší. Moje klientela se skládá také např. z atletů, cyklistů, hokejistů, závodníků OCR, dálkových běžců, horolezců, automobilových a motocyklových nadšenců, letců, mažoretek a ani nevím, kterých ještě. Každý sport je specifický a přetěžuje jiné svalové skupiny, proto je třeba na toto brát zřetel. Zranění se docela často opakují, ale je třeba přepnout, soustředit se a vymyslet vhodnou regeneraci. Následně zvolit vhodná fyzická cvičení, která pomohou k návratu a plné zátěži. Nejuvědomělejší v tomto směru se mi jeví cyklisté. Například Zdeněk Štybar si říkal o masáž každý den po tréninku a celý večer seděl na koberci a protahoval se, nebo dělal kompenzační cvičení.:-) Je to prostě profík každým coulem.“
